Dnešní aktualizace je trochu neobvyklá a vlastně do sekce “Stavba kolejiště” ani nepatří. Pro zachování přehledného členění stránek jsem ale pro ni nechtěl zakládat další sekci a proto jsem ji “šoupl” sem.

Pobývám teď nějakou dobu v zahraničí, konkrétně v Severním Irsku. Bohužel stran modelaření u mě neplatí ono známé rčení “sejde z očí – sejde z mysli” a proto jsem se přihlásil do zdejšího modelářského klubu, abych alespoň trochu suploval nemožnost pokračovat ve stavbě na vlastním kolejišti.

Klub se jmenuje Ulster model railway club (http://www.freewebs.com/ulstermrc/ ) a zabývá se stavbou a provozováním kolejišť především v měřítku 00 (HO) a N. Zaměřuje se celkem neočekávaně převážně na železnice v UK, okrajově pak USA a Francie.

Členská základna čítá okolo 50ti členů, pravdidelně se pondělních a čtvrtečních schůzek účastní cca 30 povětšinou starších modelářů.

Náplní schůzek je ježdění na zkušebním kolejišti s tím, co si kdo přinese, stavba vlastního modelového kolejiště, stavba modelů a nebo jen obyčejné “plkaní”. A zhruba v půli každé schůzky samozřejmě nesmí chybět pauza na typicky anglický čaj (s mlékem), bohužel ne o páté, ale zhruba o půl deváté :-) . Možností je i listování v rozsáhlé klubové knihovničce.

Zkušební kolejiště. V podstatě několik oválů sousedících navzájem. V různých CODE(ch).

Členové jsou z 99% britové (irové :-) ), zbývající procento tvořím já a kolega francouz stojící vlevo.

Přinesl jsem si na vyzkoušní i svého "sergeje" T 679.1600

Při srovnání se svými anglickými (a francouzskými) "kolegy" obstál... :-)

Mnoho modelářů bere pravidelné schůzky především jako možnost si poklábosit.

Klub se pravidelně účastní také výstav, kde prezentuje svá kolejiště.

Obecně bych mohl říci, že modelaření je v tomto klubu zhruba na stejné úrovni, jako v běžném našem kroužku železničních modelářů, na vyšší spíš ne. Ale samozřejmě nemůžu posoudit vlastní, osobní činnost a dovednost jednotlivých modelářů u nich doma.

Používá se jak analog, tak digital.

Vozidla jsou v drtivé většině z provenience Bachmann, k tvorbě krajiny se zase požívá hlavně Woodland Scenic. Také mají modulový sytém, ale bez striktních norem FREMO apod. Jednotlivé moduly jsou pospojovány jednoduše pomoci pantů. 

Uskladněné klubové moduly.

A zde modul(y) používné při výstavách.

Materiál je použit hlavně Woodland Scenic.

Námět tohoto modulu je více než jasný...

Místní "borci" staví i homemade výhybky.

Zde ještě jednou. Všimněte si úhlu odbočení...

Rozdíl mezi našim kontinentálním a jejich ostrovním modelářstvím je znát na každém detailu. Všechno je tak trochu jiné, snad jediné, co mi neomylně připomíná domovinu je kolejivo Peco. To mají na „výstavním“ i na již zmíněném zkušebním kolejišti ve všech Code(ch), takže je možné si zajezdit i se staršími vozy s vyššími okolky. To mi také připomíná docela úsměvnou věc, že mnohdy toto zaježdění spočívá v tom, že po onom kolejišti krouží bez „dozoru“ větší počet různých souprav, v různém směru a různou rychlosti a to dost často po celou dobu konání schůzky. Vypadá to pak občas, jako dětská autodráha někde v hračkářství...

Stěny klubovny zdobí tyto postarší, dost často plechové modely.

Atmosféra je v klubu rozhodně přátelská a za členský poplatek 10 liber ročně to odreagování po běžném pracovním dnu rozhodně stojí.

Snad budu moc co nejdřív aktualizovat zase nějakým svým vlastním přírůstkem na (do) kolejiště... :-(

Toť vše.

Protože se chci přiblížit co možná nejvíc realitě, nechtěl jsem použít na stavbu staniční budovy stavebnici od klasických výrobců jako Auhagen nebo Faller, protože ti v sortimentu žádnou takovou, byť i podobnou nemají. Počítal jsem proto s tím, že budu muset na základě fotek nějak odhadnout rozměry budovy a ty pak přenést na papír. Pochopitelně se mi do toho nechtělo, není to na jedno odpoledne jako u běžných plastikových stavebnic a tak jsem stavbu pořád odkládal a odkládal. Pak se na mě ale usmálo štěstí, protože jsem jednou při surfování internetem narazil na stránkách www.m-model.wz.cz na papírovou stavebnici budovy „Litovel předměstí“, která se dost výrazně podobá té „mé“, v Bělé. Ihned jsem si ji objednal, ale bohužel hned taky založil do šuplíku a tak jsem se ke stavbě i tak nějak nemohl dostat.

Teprve až teď, když mi okolnosti dočasně nedovolují pokračovat ve stavbě kolejiště jsem chtěl využít času a obrazně i doslovně řečeno jsem ji vytáhl ze šuplíku a do stavby se dal.

zdroj: www.m-model.wz.cz

Jedná se o papírovou stavebnici, jejímž autorem je p.Miroslav Kumr, který pravděpodobně při jejím návrhu nepočítal s jejím dalším, komerčním využitím. Proto v ní chybí návod, ale jak sám autor poznamenává, při podrobnějším prostudování by se stavbou neměl být problém.

S chutí do toho, zatím vůbec nic není hotovo... 

P.Kumr počítá s použitím výhradně papíru a kartonu, ale já, protože chci na budově provést určité úpravy jsem si nachystal i smrkové nosníky a balzu a dále pak plastové doplňky od Auhagenu jako jsou okapy, střešní tašky, eternitové tašky aj. K lepení pak osvědčené lepidlo Patex wood expres. Další, hodně důležitou pomůckou je kvalitní, zalamovací nůž.

Stavbu jsem začal vyříznutím obrysu budovy a jejím nalepením na podkladový karton o síle 2 mm.

Tady je vidět, že mi papír úplně přesně nedolehl k lepence.

 Dále vyříznutím vnější „fasády“ a i jejím nalepením na podkladový karton.

Lepenka se s papírem vlivem řídkého lepidla začne "krásně" kroutit :-(

a tak jsem je z vnitřní strany vystužil smrkovými nosníky 4x4 mm.

Další fází byla okna. Přestože autor stavebnice uvádí možnost slepení i bez návodu, mně se ani po cca 2 hod. nepodařilo přijít na to, jak co patří. Hlavně špalety a vnejší štuky s římsami mi pořád nedávaly smysl a to ani po dlouhém studování dostupných fotek na internetu s již složenou stavebnicí. Asi trpím nižším IQ :-( . Pak jsem si ale řekl proč ztrácet čas a tyto prvky vyřízl podle svého odhadu z papíru . Pak je ještě doplním 1.5 mm smrkovým nosníkem. Bude to jednodušší a rychlejší. Nehledě k tomu, že v Bělé tyto římsy mnohdy na některých oknech úplně chybí a já bych se tak pracně dělal s něčím, co vlastně ani není třeba.

Co a jak patří? 

Tady zkusmo nasucho vložená okna. Tak by to mohlo jít...

A tady už naostro s lepidlem...Někde jsem výplň vnitřních oken vyřízl. To proto, že v těchto oknech plánuji osvětlení, tak aby světlo bylo skrz okna vůbec vidět. Vlevo dole okno chybí. Tam plánuji vlepit cihelnou výplň, jako zazděné okno. Pod okraje oken ještě přijdou již zmíněné dřevěné hranolky jako imitace římsy pod oknem.

A tady je vidět zatím poslední výsledek mé práce. Západní čelo budovy v Bělé je obito eternitem a tak jsem i já model obil tímto nevzhledným materiálem :-)

A tím se prozatím loučím, protože přestože se jedná o polostavebnici, stvaba jde poměrně pomalu.

17.10.2010
Stavba staniční budovy 2.část


Trošku jsem zase popojel a tady je výsledek.

Vytvořil jsem kruhový štuk na čele a přední straně budovy,
vyměnil podokenní římsy za plastičtější dřevěné, vyrobil dveře a "zasklil" půdní světlíky.

Tady budova začíná být budovou...

Stěny budovy jsem vystužil pravoúhlými trojúhelníky.
Dále jsem se zaměřil na osvětlení, přesněji přípravu na osvětlení. Líbí se mi, když si mužeme kolejiště v nocí rozsvítit a kochat se večerní atmosférou. Co se mi však už tolik nelibí je, když svítí celá budova jako vánoční stromeček. Jako kdyby v každé mistnosti domu někdo byl a měl rozsvíceno. Proto jsem šel cestou trochu opačného extrému a rozhodl se osvítit jen tři okna v celé budově. Prvním z nich je okno dopravní kanceláře v přízemí, kde většinou vždycky někdo je. Proto jsem patřičné okno obestavěl papírem a tím vytvořil stínítko pro ledku, která v tomto případě bude mít světle modrou barvu, jako je barva zářivky. Protože momentálně tuto ledku nemám a ani bych ji neměl čím pájet, tuto "kadiboudu" jak jsem si pracovně pojmenoval toto stínítko jsem pro ni pouze připravil. Tzn. nahoru vlepil smrkový nosník, na který bude ledka zavěšena. Dlouho jsem váhal, jestli přístup k ní bude shora nebo zespoda. Nakonec jsem se rozhodl pro spodní přístup, kvůli složitosti mechanismu pro sundáváni střechy. Proto jsem jsem strop této boudy zalepil také papírem a nakonec ji celou zvenčí natřel černou barvou, aby ledka neprosvítala.

Totéž pak udělal pro zbývající dvě okna, tentokrát v prvním patře a na druhé straně. Proste jeden pokoj, kde se bude dat rozsvítit, sloužící třeba jako obyvák přednosty nebo ubytovna pro strojvůdce.

Musel jsem ale dostatečně utěsnit spodní okna, aby světlo nepronikalo skrz. Do nosníku jsem zároveň vyřízl prohlubeň, aby až budu ledku zespodu (dírou v panelu) zavěšovat jsem se bezproblému trefil.

A takhle to vypadá zvenku. Nechtělo se mi dělat s nábytkem a vybavením místností a takl jsem jednoduše do oken zavěsil záclony z pomačkaných ubrousků. Aby po rozsvícení bylo v oknech světlo a zároveň nebylo vidět dovnitř.

A takhle zase zevnitř. Papírové ubrousky jsou napuštěné barvou pro dojem zašlosti. V 60-tých a 70-tých letech si přece nikdo hlavu s žádným protikuřáckým zákonem nedělal. Všichni kouřili všude :-)

Dále jsem pokračoval se štukama, které jsem jednoduše vyřízl z kartónu a milimetrových smrkových nosníků. Ohýbat je z tenkého papíru mi přišlo jako naprosto zbytečná práce. Barevně to sice nesedí, ale stejně plánuji budovu přetřít na jinou barvu.

Další fází byla střecha. Začal jsem stejně jako u skladiště smrk. nosníkama 3x3mm.

 

...

Teď jsem mohl jednoduše nalepit tento plastový prefabrikát od Auhagenu a základ střechy by byl hotový. Zkusmo položená oranžová deska se mi ale moc nelíbila. Je moc rovná, tašky nejsou bobrovky jaké by mely být a...je moc oranžová :-) Takže jsem se rozhodl stavbu si zkomplikovat a objednat od model-scene opravdu bobrovku. Proto jsem pokračoval ve stavbě krovu, aby až tašky přijdou (pokud vůbec přijdou) jsem je měl na co nalepit.

 

Zatím by to mohlo stačit takhle. Pokud ne, budu muset někde sehnat 1mm nosníky, protože už mi došly a krov ještě víc zahustit.

 

Zde je už střecha i kompletně obložená lištama (se zbytky schnoucího lepidla). Zbývá ji natřít, položit plechy v rozích a položit krytinu...příště.

Celý krov jsem natřel Sienou pálenou...

rohy a boční lišty jsem potom "oplechoval" stříbrným plechem z papírových proužků natřených stříbrnou syntetickou barvou....

a pustil se do fasády. Použil jsem bílou olejovou barvu, zlehka ředěnou kobaltovým sikativem tak, aby to byla taková kašička a já ji mohl použít zároveň jako tmel pro zapatlání škvír a mezer vzniklých vlivem kroucení materiálu a samozřejmě mou nepřesnou prací...

dorazily bobrovky od pana Buchtely a protože jsem se v diskuzi na internetu dočetl, že to, co jsem považoval za eternit není eternit, ale břidlice, rozhodl jsem se k bobrovkám přiobjednat ještě tentokrát snad už opravdický eternit...

bobrovky jsou řezané laserem a hned na první pohled jsou daleko lepší, než ten plastový výlisek od Auhagenu. Jediné, co se mi nelíbilo byla barva a tak jsem namíchal z oranžových a hnědých temperových barev odstín, který semi zdál víc odpovídající barvě střechy...

tady je vidět první vrstva bílé olejovky (proto místy ještě prosvítá žlutá) a hlavně zazděné okno vymačkané do styroduru....

pokrývači mezitím pohnuli se střechou....

...a zednící postavili komíny, jak jinak než ze styroduru. Cihly jsou klasickou metodou vymačkány, přetřeny nejdřív bílou a pak jen po povrchu červenou barvou. Nemám k dispozici odporovou řezačku a proto jsem musel styrodur řezat ručně zalamovacím nožem a proto nejsou komíny úplně stejné...

tady už je střecha skoro celá zastřešena a komíny postaveny, včetně kovových trubek natřených stříbrnou syntetikou...

skoro hotovo...

úplně hotovo...hřebenáče jsou jednoduše vystřiženy z obarveneho papíru...

na řadu přišel eternit. Tady je fotka pro srovnání starého břídlico-eternitu a nového eternitu od D.Buchtely.

Troufnu si říct, že ačkoliv je viditelná spára (nevyhnutelně), vypadá eternit daleko reálněji, než původní plastový od Auhagenu...

Bílá olejovka mezitím důkladně zaschla a tak přišla na řadu druhá barva. Tentokrát to měla být vybledlá okrová.
Natřel jsem proto poměrně hustě temperou všechna místa a po zaschnutí jsem štětec střídavě umýval v čisté vodě a střídavě stíral nanesenou okrovou barvu tak, aby zůstala pouze v rozích a sparách, podobně, jako se to dělá při patině olejovkama...

Toto je výsledek, značně zkreslený bleskem...

Srovnání setřené a nesetřené stěny...

Tak nějak jsem to chtěl....(tentokrát zkresleno slabým osvětlením)

Dále jsem pokračoval s verandou. Desku jsem vyřízl opět ze styroduru, do něj pak vyryl dlažbu a celek  natřel šedou temperou...

...ze smrkových nosníků 3x3 a 1x1 mm jsem slepil čela verandy...do západního potom vlepil skleněné tabulky...

...natřel je Sienou pálenou...

Vlepil nosníky, ten uprosřed pro pozdější zavěšení osvětlení...

Z balzy vyřízl a natřel základ střechy...

Vyrobil světlíky...

A nakonec střechu verandy oplechoval a ještě podepřel dvouma kovovýma sloupkama...Dolepil jsem okapy...

...a cedule s odjezdy vlaků, "Přednosta stanice", "Dopravní kancelář" a "Čekárna"...

Tím je stavba této staniční budovy v podstatě hotova. Zbývá několik drobností, jako plošina pro kominíky, hromosvody, vnitřní a vnější osvětlení, lavičky, odpadkové koše a hlavně patina. Ale to až postupem času, v rámci nějaké další aktualizace...

Celkově vzato, budovu jsem si nakonec téměř celou postavil sám, podle svého.Skoro celá stavebnice p. Kumra mi zůstala v krabici. Avšak musím podotknout, že mi dost pomohla tím, že jsem podle ní určoval rozměry ať už vnějších zdí, oken nebo třeba verandy. To bylo výrazné ulehčení práce. Nebýt toho, tak vyměřuji rozměry ješte teď...

Tím, že jsem měl na stavbu dostatek času jsem si ji docela užil, ale jsem celkem rád, že už to je za mnou... :-)

Těmito posledními fotkami končím tuto aktualizaci...

---

20.3.11

Patinace staniční budovy

Času se nějak nedostává a tak bude dnešní aktualizace poměrně krátká. Týká se patiny staniční budovy, což jsem původně myslel, že spojím s něčím dalším, ale nic dalšího zatím není.

Pod komínama se vždy najde špína, zde znázorněná černým pigmentem od Agamy. Střecha je celá přetřená kobaltovým sikativem obarveným načerno trochou černé olejovky.

 

Západní stěna je ve stínů stromů (které zde zatím samozřejmě nejsou) a proto eternit obrůstá mechem - olejovkou Olivová zeleň. Přístřešek verandy je naopak už vystaven přímému slunci, a tak jsou jeho prkna vyšisovaná a zároveň trochu uhnilá od odstřikující vody trochou modré a bílé olejovky a trochou pigmentu prach, opět Agama.

Stěny budovy jsou natřeny stejně jako střecha sikativem zabarveným do černa. Natíral jsem několikrát, dokud se mi patina nezdála dostatečne tmavá, aby byl zřejmý dojem zašlosti a zároveň ne tolik tmavá, aby budova nepůsobila jako nějaká stará továrna.
 

Plech na střeše verandy dostal taky patinu ve smyslu ztékající, narezlé vody. Provedeno technikou popsanou Houmrem, potažmo M.Daleckým.

 

Severní stěna budovy trpí nejen nedostatkem slunečního záření, ale taky je postižena vzlínající vlhkostí ze špatně vyspádované (budoucí) cesty. Voda tak tvoří tyto nepěkné mapy vytvořené pomocí temperové barvy, kterou jsem velmi zředil vodou a pak kapal na tuto zeď přetočenou do vodorovné polohy tak, aby se na ní vytvořila kaluž. Tu jsem pak nechal zaschnout. Barva se pak pěkně vysrážela na okraji kaluže a vytvořila tak požadovaný efekt. Celý postup jsem opakoval několikrát s různými odstíny barev.

Severo-západní pohled.

Jiho-západní.

Jižní...podotýkám, že všechny fotky jsou foceny mobilním telefonem za ne úplně ideálnich světelných podmínek.

 

Jiho-východní pohled.

A celkový, závěrečný pohled.
Snažil jsem se patinu udělat tak, aby bylo zřejmé, že budova už nějaký ten pátek stojí a jednoduše nezářila novotou a zároveň tak, aby nebyla přehnaná. Toť vše.

---

15.6.2011

 

Výtopna I.

Po trošku delší době je tu zase další aktualizace, ale vzhledem k chronicky se nedostavájícímu času opět poměrně krátká. Zároveň prosím o shovívavost ke kvalitě fotek.
Jde o první část stavby další budovy, která bude na mém kolejišti a sice výtopny. Stavět tzv. od nuly se mi nechtělo a proto podobně jako u staniční budovy jsem si pomohl polostavebnicí, tentokrát však ne papírovou, ale plastikovou. Konkrétně jde o produkt Malé Železnice z Valašského Meziříčí http://www.mala-zeleznice.cz/vyrobek/vytopna-2-stani_786.html který sice neodpovída reálnému vzoru v Bělé, ale jako základ pro budoucí výtopnu mi přišel ze všech dostupných stavebnic nejvhodnější, s tím, že ho během stavby doupravím podle svého.

Toto je ona stavbnice na fotce ze stránek MaZel.   Zdroj: Malá železnice

Vlastní stavebnice se skládá z plastových destiček, výlisků oken a dveří a papírových potisků. Součástí je i návod, který sice neoplývá intuitivností, ale v podstatě odpovídá a stavba se podle něj dá bezproblémů zvládnout. Jednotlivé plastové díly do sebe nijak nezapadají, takže lepení je práce náročná na přesnost, které se mi ne vždy dařilo dosáhnout. Co si dovolím trošku zkritizovat je fakt, že mi v balení chyběly tři díly (destičky), které ale naštěstí šly snadno nahradit papírem a balzou. Celkově stavebnici nechci nějak široce hodnotit, jen ve stručnosti potvrdím v podstatě to, co jsem si přečetl v diskuzích a sice že jako základ bohatě stačí, ale kvalitu známou od výrobců jako Kibri aspol.  tu hledat nemůžeme. Tomu také odpovída cenový rozdíl, který by ale mohl být ješte výraznější.

Vlastní stavbu jsem začal slepením hlavního prostoru výtopny, kde jsou stání pro 2 lokomotivy. Lepil jsem klasickým vteřinovým lepidlem, které se ukázalo jako ne úplně ideální, ale plus minus to drží. Stěny jsem nepolepoval, protože jednak se mi dodávané papírové aršíky s imitací cihel nelíbily a hlavně v Bělé jsou stěny také celé omítnuty bez viditelných cihel.

Na této fotce je vidět jeden z chybějících dílů - štít vzadu, nahrazen lepenkou.

 Slepil jsem střechu...

Která zkusmo nasazená vypadá takhle...a dal se do přístavku s vodárnou nacházejícím se v zadní části budovy. Původní plán byl si jednotlivé části vyřezat ze styroduru, ale protože momentálně nemám k dispozici řezačku, padla volba na balzu. To se ukázalo jako štastné řešení, protože to šlo relativně rychle a přesně.

To je on..Použil jsem balzu běžně prodávanou v pásech o tlouštce 2 mm pro stěny a 1 mm pro střechy. Do bočních stěn jsem si nachytal otvory pro prefabrikovaná okna od Auhagenu.

Na této fotce už jsou okna na zkoušku vsazená...

Ještě střiška verandy...

A takhle to je nachystané na...

...nastříkání sprayem primer. Chtěl jsem původně Surfacerem, ale ten jsem nesehnal.

 

 

   
Po nástřiku. Barva došla, takže budu muset ješte dokoupit a "tmelit" dál...zase příště.

---

17.11.2011

Výtopna II.  (a drobnosti)


S povrchem jsem stále nebyl spokojen a tak jsem kromě přebrušování také tmelil a znovu stříkal...

...a znovu stříkal....

...až jsem dospěl k tomuto výsledku, který rozhodně není nic extra, ale lepší už to asi nebude. S čím jsem ale spokojený, je odstín barvy, mimochodem obyčejná akrylovka jako autolak za stovku.

 

Pustil jsem se také do střechy, což je ten typ práce, která stojí moc času a námahy a výsledek není pořádně vidět.

Postup byl stejný jako u staniční budovy, tzn. laserem řezané tašky bobrovky od D. Buchtely, přebarvené temperama na červeno-hnědo, stříbrnou syntetikou natřené proužky papíru jako oplechování na krajích, čela střechy z proužků balzy natřených umbrou přírodní a komín zde na fotce pouze ve fázi polotovaru, ale opět ze styroduru s vymačkávanýma cihlama.

Střecha téměř hotová a zkusmo nasazená na budovu výtopny.

A z druhé strany. Nedodělaný kousek čeká na komín, který jsem neprozřetelně při "spárování" natřel bílou olejovkou bez kobaltového sikativu ze strachu z poleptání styroduru a bohužel nezaschlo to ani po 3 dnech.

Dále jsem se dal do osvětlení staniční budovy. Zde je nachystané "teple-žluté" světlo do pokoje v prvním patře ve složení: LED, odpor a usměrňovací dioda.

Zde naopak bílo-modré coby "zářivka" do dopravní kanceláře včetně závěsného háčku.

Na venkovní osvětlení jsem koupil tyto povedené lampičky od JM modelové železnice.

Po nasazení. Pokusil jsem se naznačit i nahození fasády po zapojení.

Závěsné lampy přišly do verandy. Jsou příliš nízko, ale uvědomil jsem si to bohužel až po nalepení..

No a došlo taky na odpadkový koš..

 

...zavěšený do verandy a na ze zbytků plastů udělaných "napínačů" elektrických drátů.
Více zase příště :-(

---

20.6.2012
Budovy traťovky a WC

Jelikož čím více mě štve nehybnost stavby modelu, tím méně času na ni mám, rozhodl jsem se, že požádám o výpomoc pana Petra Matouška, na jehož tvorbu jsem narazil na netu už dřív a velice se mi líbila. Pan Matoušek, ač sám hodně zaneprázdněn souhlasil a opravdu asi během 1 měsíce požadované budovy dodal.

Vrchní pohled, pro který samozřejmě nemám reálnou předlohu.



 

Modely jsou opatřeny už od pana Matouška lehkou patinou, nevylučuji, že si ji ale ještě trochu poupravím.





Na modelech je vidět, že nejsou tvůrcova prvotina.





Přál jsem si samozřejmě co nejvěrnější ztvárnění, ale některé prvky, jako třeba satelit apod. jsem chtěl pochopitelně vynechat. Socialistický člověk byl sice pokrokový, ale že by v 70-tých letech tyto výdobytky existovaly silně pochybuji.







WC







Myslím, že i znázornění oloupané omítky se zdařilo.







Celkově vzato, osobně bych se pro někoho cizího s těmito modely za částku, kterou p.Matoušek chtěl, nedělal. Je vidět, že má ve stavění budov praxi, ale z vlastní zkušenosti vím, že je to práce mimořádně náročná na čas a proto klobouk dolů. Jedinou vadou na kráse tak zůstává fakt, že radost z nich nemám tak velkou, jako bych si je postavil sám.


 

Z profilů Evergreen jsem udělal spoje plechů na střeše...






...z jedné strany a...





...a z druhé strany...









...do nachystaných otvorů jsem vlepil plastové, předem natřené prefabrikáty oken od Auhagenu...





...oplechoval římsy oken. Tady je vidět, jak je fotka nekompromisní a zobrazí každou nerovnost a nepřesnost...









...z papíru vyrobil a natřel plechové dveře do dílny...





...vyrobil z balzy a obalu na CD tento přístavek. Bůhví, čemu slouží...








...nachystal si tyto šablony na výrobu hlavních, dřevěných vrat...






...použil jsem smrkové nosníky různých rozměrů...




...ty jsem pak natřel obligátní naředěnou umbrou přírodní...





...interiér jsem alespoň proforma vybavil nábytkem od ES Pečky...





...a na chvíli jsem se zdržel s vyřešením problému s ukotvením výtopny na kolejišti. Předpokládám, že občas nějaká lokomotiva ve výtopně vlivem špatného kontaktu uvízne nebo bude potřeba spravit prasklou lampičku osvětlení a tak jsem se chtěl střechu sundávací. Nakonec jsem vymyslel toto ukotvení pomocí šroubovice uchycené ke střeše, jdoucí skrz podlahu výtopny a panel do spod panelu, kde bude křídlová matka. Tak když se povolí, půjde vytahnout střecha a následně i výtopna samotná.





Tady ukázka jak to bude...






...tady menší ukázka elektroinstalace...






...a tady jsme už trochu poskočili a pustil jsem se do detailů, což bývá taková třešnička na závěr, která mě samozřejmě nejvíc baví. Vrata jsem opatřil cedulemi, lampa je JM Detail, konzoly s izolátory Miniatur, okapy pak prefabrikát Auhagen.






Tady jsem si dovolil agitační nástěnku, lampa je Dominik od od pana Bery (www.vlackybekr.cz).








Jeden celkový pohled...





...přístřešek kdoví pro co. Sloupky jsou plastové profily Evergreen natřené na žluto. Po zasazení do panelu je vyrovnám.





Antoníček ve zdi z plastové destičky, lampa JM Detail a číslo popisné ze stránek kolegy Konopaslíka.





A tady už přišla na řadu patina. Postup byl stejný, jako u staniční budovy. Celou výtopnu jsem natřel černou olejovkou zředěnou v sikativu, umbrou pálenou jsem potom naznačil rez na plechových částech střechy a okapech...








...a další detaily pak už dodělal pigmenty Agama bláto a černá. Tu jsem zvýraznil na komíně a v jeho okolí.









Další detaily přijdou až se vsazením do kolejiště. Každopádně výtopnu považuji za dokončenou.




























 

...nakonec jeden pohled dovnitř.